e-maily posílané kamarádům z cesty z Indonésie a Malaysie
e-mail č.1 z 13.2.2009 ...
Posilame prvni pozdrav z Indonesie!
Pokud Vas zajima, kudy se nase trojice pohybuje, tak uvadime strucny prehled nasich dosavadnich zastavek.
- MNICHOV - DUBAI - KUALA LUMPUR se spol. EMIRATES (alkohol se na palube podaval,takze let byl prijemny)
- prelet z Malajsie na Sumatru do MEDANU
- BUKIT LAWANG
- BERASTAGI
Protoze se nam povedlo preletet do Medanu temer plynule, tak jsme aklimatizacni odpocinek po dlouhem letu stravili as zde. Mesto neni nikterak vyjimecne zajimave, ale je vychozim bodem pro vetsinu cest po severni Sumatre. My odtud zamirili do dzungle za orangutany. V Bukit Lawangu jsme domluvili tridenni trek, v hotelu odlozili prebytecne veci, a ze i tak to bylo malo, jsme zjistili jiz v prvnim kopci, strmem jak zebrik na strechu - jine tady snad nejsou. Teplo a vlhko z nas udelalo chodici kropicky. Ale utrapy prinesly sve ovoce: koupani v osvezujici ricce, vytecna strava, spani pod sirakem. Tygr se neukazal, zato jeden varan a nekolik malych opicek, ktere nam kradli jidlo.
Tresnickou na dortu bylo setkani s JACKIE!
16-ti leta orangutani samicka se k nam zvolna priblizovala i se svym 14-ti dennim miminkem a kdyz uz jsme si mysleli, ze zvolna projde okolo nas, tak se stalo neco, co nam asi nebudete verit. Dosla az k Madlence, zvolna ji dala ruku na rameno, pak ji objala a nakonec si ji sedla i s tim mimcem na klin. Vsechno to provedla velice jemne, az dojemne. Svoji naklonnosti nas postupne obdarila vsechny 3 a kdyz jsme se po 1,5 hodine rozhodli odejit, tak s tim nesouhlasila a chtela si Pliska ponechat v dzungli. Pruvodce Eddy se ji snazil odlakat na jidlo, ale ona stale drzela Pliska za ruku a tahla ho s sebou. Nakonec dala prece jen prednost jidlu! My se ji nedivime.
Treti den v dzungli nas cekal tubing - mistni vodacka specialitka!
Reka Bohorok se v mnohem podoba evropskym rekam (Soca,Salza,Kamenice...), nam tekla prijemna, cista a hlavne tepla voda. Cele dopoledne jsme se cachtali v rece a trenovali na dusich z nakladaku, nejprve singl bez padla, pak na dvou svazanych debla. K tomu uz jsme si vyrobili padla z vetvi s lopatkou z lian. Jsou-li duse svazane ctyri, je to uz raft a na nem nas pruvodce s kucharem svezli zpatky do Bukit Lawangu. Nadherny den bez potu a driny!
Dnes jsme vystoupili na aktivni sopku Sibayak nedaleko Berastagi. Nahore to docela smrdi sirou. Na upati v sirnych "laznich" sice taky, ale v horke vode se studenym pivem jsme se rychle zregenerovali.
Zitra mirime jizneji - smer Lake Toba.
STRUCNE :
-zdravotne jsme v poradku
-leta minimum hmyzu
-dest jen jednou,jinak krasne
-mistni lide ochotni a neprilis vtiravi - obcas umi i par slov cesky - znaji nase fotbalisty
-jidla ostra -chutna ( cca 20000 Rp )
-pivo dobre - drahe ( cca 20000Rp )
-ubytovani - vyuzivame levne se zakladnim vybavenim
-doprava - vozidla stara, ridici sileni (nebo silene sikovni?)
Louci se s Vami
Bobes, Madlenka a Plisek
e-mail č.2 z 3.3.2009 ...
Diky Vam za emaily a zpravicky, nase drahe deticky!TUK - TUK = perlicka ostrova Samosir
Na Sumatre je velike jezero, dokonce tak, ze je v jihovychodni asiiiiii nejvetsi a v nem plave ostrov a ten zase ma malinkaty privesek, neco jako drahokam. A na nem prave sedime a do klavesnice pocitace delame tuk, tuk, TUK - TUK...
Ale kdysi, kdyz se to tady vsechno na dvakrat tvorilo, to byl vlastne jen takovy bocni vyprdek lavy z mensi sopky uvnitr ohromneho krateru dlouheho az 100km. A voda, co sem dodatecme naprsela, se ted jmenuje Lake TOBA.
Dnes je to turisticky zmaknuta oblast, kde se misi tradicni budovy Bataku s boudami obchodniku a s hotely rozsetymi po celem pobrezi. Lze si tady pujcit motorku, coz jsme udelali a nalitali na ni poctivych 140km. Pak jsme rekli tuktuku ahoj, vlastne HORAS a vydali se do Bukittinggi.
Nocni prejezd trvajici 18h by se dal i prospat, nebyt drobnosti, co rusili nas spanek. Na teto pres 500km dlouhe trase bylo sice par rovinek, vetsinou vsak ostre zatacky, ktere umi mistni ridici rezat tak, ze je nutne se drzet a radsi moc nepremyslet, co je za nimi. Parkrat musel autobus prekonat terenni vlozku zpusobenou sesuvem pudy. Dale nas budilo jedno ulomene operadlo, nebo kapajici voda ze stropu,atd.. Ale konec dobry, vsechno dobre!
Po ubytovani jsme zahaneli hlad a zizen v restauraci Canyon, jejiz majitel nas vital pozdravem: "Jak se mas, Opicaku?". Par slov cesky tady umi snad kazdy! Zde jsme potkali taky pruvodce pro nekolik dalsich dni, ktere jsme chteli prozit v divocine. Awang, tak se jmenuje, se chlubil svoji spolupraci s Rudou Svarickem a s CK Livingstone. I bez toho se z nej vyklubal sympaticky, vtipny a kouzlici guide, s dobrymi znalostmi mistnich lidi a mentawajstiny.
Jedinou cestou na ostrov Siberut je maly trajekt. Pluje celou noc, behem ktere jsme pospavali na zadni palube. Nasledoval 1.den prozity ve vesnicce na pobrezi, kde bylo prijemne koupani. Dalsi den nas maly motorovy clun unasel do nitra ostrova a pak, jeste asi hodinu, vlastni nohy, zaborene misty po kolena do bahna, k obydli, kde jsme prespavali a odkud jsme vyrazeli do okoli. Mentawajske domy pro nekolik rodin jsou velka staveni na kulech, se spolecnym ohnistem uprostred a mensim vzadu, urcenem jen pro zeny. Zde se pripravuje sago - jidlo ze sagove palmy. Odpad z vareni propadava podlahou na zem k pobihajicim prasatum a slepicim. To, co pro nas pruvodce s mistnimi varili, nebyla uplne tradicni strava (za coz jsme jim vdecni), ale pestrejsi indonezska jidla vystrojena na zakladne z ryze = nasi, anebo nudli = mie. Osmazenim to dostava nejen lepsi smrnc, ale tez privlastek: goreng.
Po vecerech jsme vzajemne vtipkovali a oni nam predvadeli ruzna kouzla a triky. Nebyl to teda zadny samanismus, ale srandu jsme uzili. Nezustali jsme nic dluzni a zejmena vtip "s jednorukym na zachode a s mincemi" mel neuveritelny uspech a do konce naseho pobytu nam ho se smichem pripominali. Uspel i "kapitan, dlouho se plavici po mori". Kdo zna, tak vi, ze i s nasi ubohou anglictinou jsme je mohli predvest a rozesmali tim nejen stejne spatne mluvici domorodce, ale i s nami jedouci a anglicky mluvici turisty(celkem nas bylo 8).
Co jinak...? Mentawajci maji stale prilepene cigo u pusy, snad s nim i spi, a nami privezene krabicky cigaret rychle a beze zbytku prohnali plicemi. Jooo..a taky jsme jim pomahali lovit rybky v potoce, jak se muzete presvedcit na prilozenych fotkach. Muzete i ocenit zdejsi panska tanga!
Po sedmi dnech jsme byli zpatky v Bukittinggi (pekne mestecko, ve vyssi nadmorske vysce = prolejete tady mene potu!) a jeli skouknout obri kvet Raflesie. Povedlo se i toto, tak prikladame tez fotecku. Kvete jen 7 dni, z poupete to trva 18 mesicu a "nas" kvitek meril 70cm.
Pak uz jsme leteli na Javu do Jakarty (moc nas nenadchla) a dale vlakem 8h do Yogyakarty. Tady stoji, no trochu se borti, budhisticke a hinduisticke chramy Borobudur a Prambanan
Menime plany, na Bali a dal na vychod do Lomboku,atd uz nepojedeme a preletime zpatky do Malajsie ke kopci, na ktery chceme vystoupat. Je to Mt. Kinabalu a meri pres 4.000metru. Musime vsak letet oklikou, tedy nejprve do Kuala Lumpur a az pak na Borneo, nebo, chcete-li na Kalimantan.
Tak zase nekdy priste.
Bobes, Madlenka a Plisek
e-mail č.3 z 16.3.2009 ...
Zdravime Vas, pratele!
Dovolime si obtezovat s dalsi zpravou z nasi cesty...
S Indonesii jsme se rozloucili 5.3. a nase dalsi cesta vedla na Kalimantan do Malajsie. Jeste v ten den jsme pristali v Kota Kinabalu, coz je hlavni centrum pro oblast Sabah a zabydleli jsme se v prijemnem rodinnem hotylku, kde nam delali spolecnost i kocicky. Odtud jsme vypluli na nedaleky ostrov Mamutik. Zde jsme snorchlovali mezi koraly a radne se pri tom spalili (uz se loupeme). Na ostrov jsme se vydali opravdu nalehko, v batohu jen plavky, rucnik a pivko, s tim, ze se vecer vratime. Nakonec probehl bivak na plazi pri nemz si nas okukovali krabi.
Po teto "aklimatizaci" na morske hladine nasledoval ctyrtisicovy vrchol Gunung Kinabalu. Meli jsme kliku, ze se nam podarilo sehnat povinne ubytovani na teto preorganizovane a predrazene hore a se stestim i na pocasi jsme za rozedneni na ni vystoupili.
S bolavyma nohama nas docela luxusni autobus prevezl na vychod do Sandakanu. To byla dalsi zmena planu. Tady nas zajimali nosate opice Kahau a na jejich pozorovani zblizka je asi nejlepsi navstivit zachranou stanici, kde je 3x denne krmi. Je to ve volne prirode, obklopene palmovymi plantazemi a na jidlo zdarma se dostavilo asi 50 nosacu, takze jsme si to pekne uzili.
Dalsi den rano nas cekalo zajimave prekvapeni. Sefova hotylku zatukala na dvere a pozvala nas na svatbu jejiho pritele. To se nedalo odmitnout! Bleskove jsme preprali a vyzehlili nase usmudlane pradlo, dali si panaka na kuraz (ostatne jako kazde jine rano) a nechali se dovezt nejprve k zenichovi. Jako dar od nas dostal RM 50 = 300,- Kc a my mohli jist a pit dosytosti a fotit vse dle libosti. Po poledni se slavnostne prejelo k neveste, tam se trochu obchodovalo, ale zenich ji usmlouval. Byl to nadherne barevny zazitek. Prevladala kralovska zluta, zlata, cervena ..., usmevy lidi a jejich oblibene karaoke. ... a vecer jsme sli KONECNE sami na pivo, nebot ta svatba byla tradicni muslimska a nenalili ani kapku!!!
Dnes jsme se vnorili do prekrasneho podmorskeho sveta koralovych utesu v okoli ostrova Mabul. V teto casti Celebeskeho more jsme plavali s velkymi zelvami obklopeni spoustou rozmanitych ryb.
Kdyz budeme mit stesti, tak jeste pred zdlouhavym preletem domu uvidime nocni kladeni vajec Karet obrovskych.
Loucime se s Vami a tesime se na brzskou shledanou.
Bobes, Madlenka a Plisek
